Rozhovor 2

Rozhovor 2

Boušík: Dobrý den, pane inženýre. Děkuji, že jste přišel. Velmi si cením, že jste si udělal čas na tento krátký rozhovor pro rádio Páteř Evropy. Jsem Vám za to moc vděčná. Mé jméno je Clare Overlie a vaše jméno se v tomto rozhovoru podle naší dohody neobjeví.

Inženýr IT: Dobrý den, slečno redaktorko, děkuji za přivítání. Pojďme směle vstříc vašim záludným otázkám.

Boušík: Nevím, jestli budou tak záludné. Ale, v každém případě se budu snažit, aby byly aspoň pro posluchače trochu zajímavé. Četl jste knihu Esej o limitované užitečnosti vědy?

Inženýr IT: No, ano. Dostal jsem ji. Už dlouhou dobu vlastně knihy vůbec nekupuji. Nevím, proč bych si zrovna tuhle knížku měl sám kupovat.

Boušík: Výborně. Autor té knihy tvrdí, že věda nemá žádný limit. Myslíte si také, že moderní věda a moderní počítačové technologie se v principu před ničím nezastaví a že vlastně nemají žádné morální, etické a ani technické limity?

Inženýr IT: Na to je jednoduchá odpověď. Věda a počítačové technologie mají svůj limit. Vím přesně, kde ten limit je. Všichni ho najdete snadno v průsečíku dvou rovnoběžek.

Boušík: Jak může moderní počítačová informatika přispět k řešení globálních problémů, jako je změna klimatu, virová pandemie nebo špatná docházka žáků či učitelů do školy? Nebo její užívání a rozvoj spíše problémy prohloubí či další problémy nově vytvoří? 

Inženýr IT: Tak s tím oteplováním planety je to jasné. Klima se oteplí také díky spotřebě energie na výpočetní výkon světové hardwarové soustavy. Čím více výpočetního výkonu, čím více uložišť dat a umělé inteligence, tím více se soustava oteplí a tím více se bude muset chladit. Bude to do atmosféry produkovat více a více tepla. Tak se to bude zvyšovat až do bodu zlomu, kdy už nebude co ani koho chladit.    

Boušík: Zastupujete v naší zemi jednu velmi důležitou zahraniční softwarovou firmu. Jak se vám daří plnit obchodní úkoly, počty povinných pracovních obědů v luxusních restauracích a vůbec různá zadání vašich zahraničních partnerů? Jak se vám v IT obchodovalo před lety, jak dnes a jaký je výhled do budoucna?

Inženýr IT: Odhaduji, že dříve připadlo na jednu luxusní večeři mnohem více dohodnutých obchodů než dnes. Software se prodával v krabicích. Obchodování bylo jednoduché. Jako prodej housek na krámě. Dnes vlastně nic fyzicky neprodáváme. Zákazníci si kupují a stahují přes internet pouze data, která za značné peníze nějakou omezenou dobu smějí využívat. Ze softwaru se stala neustále prodlužovaná služba. Vydělává se také na placené technické podpoře. V naší firmě se snažíme těm nešťastníkům používajícím náš software opravdu pomáhat. Chce to někdy strašnou trpělivost. Zákazníci se ptají na úplně jednoduché, až banální věci, ale také na funkce systému, o kterých ani my nemáme páru, jak vůbec fungují. Výhled do budoucna je proto velmi dobrý. Vše se bude jistě jen více a vice komplikovat. Pro nás v IT je to zatím dobrá obchodní příležitost.  

Boušík: Jak je to s novými verzemi vašeho softwaru? Jsou spolehlivější a efektivnější než byly starší verze?

Inženýr IT: Určitě ne. Jsou jen komplexnější. Staré programy a aplikace zastarávají velmi rychle. Mění se totiž systémové prostředí. Přibývá možností, jak věci řešit a jak různě transformovat data. Také se zpracovávají mnohem větší objemy dat. Starší programy tomu tlaku nestačí a stávají se v určité fázi nefunkčními. To je způsobeno z velké části tou zvýšenou komplexitou.

Boušík: Mají vaši současní klienti radost ze softwarových novinek nebo by si raději draze zaplatili možnost, aby nemuseli nic příliš měnit?

Inženýr IT: Klienti naštěstí o tom nerozhodují. Většina by jistě byla ráda, kdyby se pro ně nic moc neměnilo. To je přirozené. Ale zároveň platí pravidlo: funkční software je zastaralý software. Okolní prostředí vás donutí opustit i zcela perfektně funkční a vyladěný software. Ten prostě začne mít problémy s návazností na jiná a modernější řešení a třeba také na nové způsoby zpracování a uchovávání dat.          

Boušík: Jaké jsou současné trendy v oblasti umělé inteligence a jak vidíte jejich vliv na budoucí vývoj lidské společnosti?

Inženýr IT: Umělá inteligence je dnes jako malé dítě. Je takříkajíc v plenkách. Bude vědět jen to, co jí řekneme. Dítě se také všechno učí od rodičů a dalšího svého okolí. Vědomosti a schopnosti toho dítěte jsou určeny převážně tím, co ho jeho blízcí naučí. A umělá inteligence se toho je schopná naučit opravdu hodně. Problém je, že my jako jedinci i jako lidstvo se pravděpodobně budeme na umělou inteligenci spoléhat stále více. Třeba proto, že stále na něco zapomínáme. To nám bude umělá inteligence hlídat. Na nic nezapomenout a všechno řešit optimálně. Bude nám pomáhat a přebírat za nás některé myšlenkové činnosti i některá kritická rozhodování. Tím, že umělé inteligenci přenecháme velkou část starostí o naše důležité věci, tak tím budeme my ztrácet schopnosti si sami s těmito problémy poradit. Zdá se také, že umělá inteligence sama o sobě nemá žádný obecný limit, kterým směrem se bude rozvíjet. Ten limit jí zatím stále určují lidé, kteří ale své vlastní limity mají.  

Boušík: Jaké bezpečnostní hrozby při využívání moderního softwaru a zvláště AI jsou v současnosti nejvýznamnější? Je možné a reálné se jim celosvětově účinně bránit například ve vojenské oblasti?

Inženýr IT: Mluvil jsem před chvílí o tom, že umělá inteligence je jako malé dítě. Schopnosti a vědomosti toho dítěte neustále rostou. Umělá inteligence se stále rychleji učí. Ale nebude to v budoucnu zřejmě jedna univerzální AI, co vznikne. Je totiž důležité od koho se AI učí. Jiná umělá inteligence asi vznikne v Evropě a jiná v Číně nebo v Afganistánu. Může být křesťanská, židovská, islámská a kdoví jaká ještě, třeba gangsterská. Různé verze umělé inteligence mohou spolu soutěžit. Mohou sice spolupracovat, ale mohou spolu také bojovat. Ke střetům různých AI-systémů ve vojenské oblasti už teď evidentně dochází. Různé umělé inteligence budou tedy mezi sebou určitě soutěžit i bojovat. Je to neodvratné.    

Boušík:Mám kamaráda Pierra. Ten počítačům rozumí nejvíc z naší školy. Tvrdí, že nejlepší programátoři na světě jsou Rusové. Také říká, že hodně softwaru vzniká v Indii. Američané se s tím už prý jen snaží obchodovat. Je to podle vás pravda?

Inženýr IT: Je to víceméně pravda. Na obchodě se nejvíce vydělá. Nedivme se, že to i Američany tak přitahuje. Je to jako ve fotbale. Dobré hráče si prostě najmete. Důležitý je výsledek a tak si najmete vhodnou pracovní sílu. Proto ve všech profesionálních fotbalových klubech jsou koupení hráči z různých zemí a z různých etnik. Počítejme, že na jeden milion lidí se narodí jeden génius. V tom případě mají Čína a Indie značnou zdánlivou výhodu. Mnohdy se ale stane, že jejich špičkoví odborníci jsou koupeni nějakou velkou západní firmou. Náklady na indického softwarového génia jsou jistě mnohem nižší než na amerického. Za plat jedno amerického génia můžete mít v Indii deset takových géniů.        

Boušík: Jak vidíte budoucnost virtuální reality a také bio-robotů ve vzdělávání. My jednoho takového bio-robota máme ve škole. Jmenuje se Kamil, je v jazykové učebně a je napojen na internet a vyspělou AI. Je chytřejší než všichni učitelé v Evropské unii dohromady. My si s ním normálně povídáme a on nás “jako“ učí. Když se mu totiž chce. Je to ještě podle vás normální?

Inženýr IT: Pokud to ještě u vás není normální, tak se to normálním brzy stane.

Boušík: Jakou radu byste dal mladým lidem, kteří chtějí tryskem vstoupit do světa dnešních informačních technologií? To je případ toho mého kamaráda Pierra. Mám totiž strach, že z toho úplně zblbne. 

Inženýr IT: Doufám, že to není u něho ta vžitá představa lidí, že práce v IT vede k rychlému zbohatnutí. Ale jinak mu určitě držím palce. Pokud se on chce vrhnout tryskem do IT, tak ho jen upozorňuji, že informační technologie běží tryskem „na druhou“. Aby byl ten váš Pierre opravdu dobrý v IT, bude muset tomu věnovat hodně svého drahocenného času. Je otázkou, co mu to dá a o co tím naopak přijde. Ale v jistém smyslu z toho zblbne určitě.  

Boušík: V našem „Kotli“… tedy omlouvám se. Totiž našemu ústavu … tedy našemu víceletému gymnáziu říkají „Kotel národů“, protože jsme tam pěkná směska děcek z celého světa. Tedy v našem ústavu nás učí angličtinu jeden kluk ze Států. Ten tvrdí, že nejhorší na světě nejsou počítače, roboti ani technokrati, ale děti. Ano, slyšíte správně, děti. Prý oni jsou pohromou pro životní prostředí, a proto je nelepší žádné děti nemít. On sám je prý vůbec mít nebude a o každé holce, co by chtěla dítě, říká, že je „an ape“. Co si o tom myslíte?

Inženýr IT: Nesouhlasím. Kdo neměl děti, nemůže si následně vážit klidu a pokoje po tom, co mu už dospělé děti odejdou z domu, a on se těch dětí konečně zbaví.   

Boušík: No, nepotěšil jste mě, strýčku inženýre. Ani já vás nepotěším. Čas se nachýlil. Končím tento rozhovor. Děkuji za vaše věcná vysvětlení i za některé vaše záludné odpovědi. Přeji hodně IT-hezkých dnů na home office. A na shledanou.     

Inženýr IT: Obdivuji Boušíku vaši všestrannost a zářnou energii. Měla byste si dát od toho všeho pauzu. Tak, ahoj.

Boušík: To byl rozhovor s jedním z nejprestižnějších českých inženýrů IT. Clare Overlie pro českou sekci rádia Páteř Evropy.